Jak přežít červen

Na začátku školního roku je škola jako nové auto. Leskne se, voní, každý má očekávání, svačinu, plány a energii. Po devíti měsících intenzivní jízdy jsou jak posádka, tak vozidlo samotné už značně opotřebované. Motor už trochu škube, kontrolky se nekontrolovaně rozsvěcují, některé součástky chrastí, kola jsou podhuštěná a část posádky začíná přemýšlet nad tím, proč vlastně vyjela. Na ty, co se střídají u řízení, bývá lepší už moc nemluvit. Vězte, že přemýšlejí o tom, proč si vůbec dělali řidičák a kdo jim kdysi dávno vnukl myšlenku pracovat s lidmi. No, a trochu víc se už i troubí a řežou zatáčky.

Červen není o výuce. Červen je o přežití. A přežít ve škole, přátelé, je disciplína hodná olympiády. Didaktické cíle se záhadně sloučily v cíl jediný: Dojít do konce školního roku se zbytkem důstojnosti, hlasivek a zdravého rozumu. Pedagog v červnu není vyučující. Je maratonec, krizový manažer, hasič, terapeut, zdatný herec a tichý pozorovatel dění v jedné osobě. Ať se cítí jakkoliv, důležité je nepřiznat před třídou, že už taky nemůže. Až v červnu, přátelé, testujeme skutečné pedagogické mistrovství.

Každé ráno začíná tichým bojem – bojem se vstupními dveřmi do budovy školy. Nejedná se o boj fyzický, nýbrž vnitřní. Tělo jde dál, ale duše zůstává stát na chodníku. Zvlášť v červnu, kdy je venku už konečně hezky, mají školní dveře podivnou schopnost vzbuzovat lehké závratě, pocit tísně a otázku: Je to opravdu nutné?

Zvláštní zpestření představují v posledních týdnech školy nové úkoly. Zatímco v běžném měsíci jde o rutinu, v červnu se jedná o katastrofický podnět. Člověk ztichne, chvíli hledá ve svém repertoáru reakcí nějakou vhodnou, a jelikož nenalézá, většinou jen dlouze vydechne. Pouze nejotrlejší udrží v obličeji i postoji zbytky výrazu ochotného učitele. Je-li v danou chvíli více učitelů na stejném místě, dívají se jeden na druhého s výrazem lidí, kteří právě zjistili, že loď, která je veze na dovolenou, má další díru. No, a ne, opravdu nikdo nadšeně nevyskakuje s tvrzením, že se toho ujme. (Pokud by někdo přeci jen vyskočil, pozor na něj. Buď se doteď flákal, nebo trpí bipolární afektivní poruchou a je v manické fázi.)

Ti stateční jedou po dětském dnu (besídkách, přijímačkách, maturitách – doplňte si dle libosti) ještě na výlet, aby si třída odpočinula. Ne, třídou není myšlen učitel. Ne, výlet s noclehem neskýtá učiteli občerstvující a ničím nerušený spánek k získání energie na další den. Možná si zkuste učitele „na výletě“ spíše představit jako pastýře bez psa a bez hole, zato s batohem plným léků, formulářů a kartiček pojištěnce. A hlavně s vědomím, že už si ani nepamatuje, proč se dobrovolně přihlásil.

Čas se měří zvláštně. Je jedno, kolikátého je. Všichni počítají, kolik dní ještě zbývá. Někdo má řetěz s papírovými kolečky, jiný aplikaci v mobilu, další úhledně napsané vlastní číslování v kalendáři. 20, 19, 18… Kolektiv krátce spojí už jen věty typu: Přátelé, už jen desetkrát. Jakékoliv jiné rádoby vtipné kolegiální poznámky, které by jindy prošly i pobavily, jsou v červnu rizikem. Popudlivost je v červnu základním emočním nastavením. Stačí, aby někdo vesele řekl: „Já už mám známky zapsané.“ a hned létají pohledy, které by v jiné části roku zasloužily pedagogické napomenutí. Sborovna v těchto dnech není zrovna místem relaxace. Nikdo tu není úplně v bezpečí.

Porady v červnu? Happeningy. Někteří si kreslí, jiní usínají s otevřenýma očima, někteří napjatě vnímají každou větu, připraveni si povzdechnout, odfrknout nebo něco potichu peprně okomentovat. Mluví se o plánech na příští rok – jako by někdo z přítomných měl energii dožít se září.

A vysvědčení? To už není formální dokument. To je mírová smlouva. Dvě strany se navzájem potrápily, ale nakonec se dohodly. Všichni vědí, že to už není o známkách. Je to o klidu. O tom pocitu, že další den už nebude potřeba nastavovat budík.

A přesto, navzdory všemu, má v sobě tohle období cosi něžně absurdního. Všichni jsou vyčerpaní, přetížení, ale zvláštním způsobem v tom drží spolu. Společně jdou na výkonnostní dno a společně se z toho (možná) zase vyhrabou. Červen je totiž testem ne vědomostí, ale charakteru. A ten si na vysvědčení nikdo nepíše – i když právě ten určuje, kdo si možná už v poslední den školy dovolí pohrát s nesmělou myšlenkou, že má ty děcka vlastně rád a na podzim bude ochotný zkusit to znovu. Ve sborovnách je totiž velké množství „srdcařů“. Vás. A já jsem za vás vděčná. Krásné léto a odpočiňte si.

Mgr. et Mgr. Eva Martináková